Původcem onemocnění je virus ze skupiny flavivirů, jsou známy 4 imunologické typy 1, 2, 3 a 4 (dengue 1-4) zodpovědné zároveň za vznik klasické formy dengue, hemoragické horečky a šokového stavu.

 

Klinicky rozeznáváme tzv.:
* klasickou formu dengue
* dengue hemoragickou horečku
* dengue šokový syndrom
Klasická forma dengue je akutní horečnaté onemocnění charakterizované náhlým začátkem, horečka trvá 3-5 dní (někdy déle a může mít dvoufázový charakter). V klinickém obraze dále dominují bolesti hlavy, bolesti ve svalech, kloubech. Kloubní a svalové postižení vede ke strnulému držení těla a k poruchám chůze (odtud odvozen název onemocnění). Dále jsou přítomny gastrointestinální obtíže často spojené s nechutenstvím. U některých případů je možno pozorovat výsev makulopapulózního ekzantému, který začíná na hrudníku, pokračuje na břiše a není přítomen na končetinách. V obličeji je erytém, oční spojivky jsou překrvené.

V klinickém obraze je popisováno zvětšení lymfatických uzlin, bývá leukopenie s relativní lymfocytózou. Jestliže se jedná o hemoragickou horečku, jsou přítomny krvácivé projevy, které mají charakter od prostých petechií přes epistaxi až po krvácení do zažívacího traktu, které je sice vzácné, ale prognosticky velmi závažné. Játra bývají zvětšená. Vyznačena je hypovolemie, pokles tlaku a zvýšení hematokritu, tento nález je spojen s rozvojem dengue šokového syndromu. Rekonvalescence po onemocnění klasickou formou je spojena s déletrvající únavou, většinou však u této formy dochází k plné úzdravě, smrtelná onemocnění u této formy jsou vzácná.
U dengue hemoragické horečky a dengue šokového syndromu je prognóza závažná, při nedostatečné léčbě je smrtnost až 40-50 % .
Diagnostika se opírá o sérologické vyšetření IgM, IgG protilátek. Možná je také izolace viru z krve.

 

Onemocnění se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech Asie a Afriky. Endemický výskyt je zaznamemenán v Číně, Vietnamu, Laosu, Kambodži, Thajsku, Indii, Filipínách, Malajsii. V Africe je největší výskyt v Somálsku, Mozambiku a na ostrovech Seychelles. Onemocnění bylo zaznamenáno i na jihu USA a vzácně i na evropském kontinentě. U nás se s tímto onemocněním můžeme setkat ve vyjímečných případech, pokud došlo k zavlečení z některých výše uvedených oblastí. V posledních letech byl největší epidemický výskyt zaznamenán v roce 1987 ve Vietnamu, kdy bylo hlášeno celkem 370 000 případů onemocnění.

 

Zdrojem nákazy je člověk, popřípadě infikovaný komár. U některých druhů komárů dochází k transovariálnímu přenosu viru na potomstvo.

 

K přenosu viru na člověka dochází infikovaným komárem z rodu Aedes (Ae. aegypti, Ae. albopictus se uplatňuje v Africe, Severní Americe a v tropických oblastech Asie, Ae.scutellaris v Polynesii, Ae. niveus v Malaysii). Tito komáři jsou nejvíce aktivní dvě hodiny po východu a několik hodin před západem slunce.

 

3-14 dní, nejčastěji 7-10 dní.

 

Onemocnění není přímo přenosné z člověka na člověka. Pacient se stává infekční pro komára den před začátkem horečnaté fáze onemocnění a tento stav přetrvává v průměru kolem pěti dnů. Komár je infekční za 8-12 dnů po nasátí krve infikovaného člověka a zůstává infekční po zbytek života.

 

Vnímavost k danému onemocnění je všeobecná, děti mívají mírnější průběh onemocnění než dospělí. Po prožití infekce vyvolané určitým sérotypem je navozena dlouhodobá imunita, avšak typově specifická. Může dojít k onemocnění vyvolanému jiným sérotypem.

 

Specifická terapie daného onemocnění není, léčba je symptomatická. Zvláštní pozornost si samozřejmě zaslouží léčba dengue hemoragické horečky a šokového stavu. Je vhodné aplikovat roztoky s elektrolyty, popřípadě plazmu. Transfuze plné krve je indikována pouze v závažných případech spojených s profuzním krvácením, kdy hodnota hematokritu výrazně poklesne.

 

* preventivní opatření se týkají především hubení komárů a to hlavně ve fázi larválního stadia. Dále pak je snahou zabránit sání krve komárů na člověku (užívání ochraného oděvu, repellentů, moskytiér atd.).

 

* epidemický výskyt dengue podléhá povinnému hlášení
* pacienta je nutno izolovat a to především v horečnatém období (viremie), zamezit možnosti sání komárů a tím dalšímu přenosu onemocnění
* osoby, které pobývaly v okolí pacienta, musí být také vyšetřeny. V rámci epidemiologických opatření je důležité specifikovat rezidenční oblast, kde pacient pobýval 2 týdny před začátkem onemocnění.

Zdroj článku : www.zdravcentra.cz